Dobrý den,
zase jedno z témat na kapitolu knihy a ne na pár řádek fóra, takže hrubý průlet problematikou
:
1) finanční náročnost
2) mechanické vlastnosti
3) akustické vlastnosti
K bodu 1 není moc co komentovat, takže není vyjímkou popis hmatníku "ebonized cokoli" - Asijská produkce, ale ouha, v poslední době i ikony Americké produkce nalézají inspiraci a tak se u levnějších řad např. firmy nesoucí jméno našeho svatého, přijíždějícího na bílém koni
, anebo i Gibsona, objeví Micarta nebo Black Richlite, rozuměj lisovaný papír nebo textil spolu s fenolickou pryskyřicí, v dobách minulých nazývaný v Čechách např. kartit a hlavně nejslavnější verze - pertinax.
Vysmívaní Čeští kytaráři, kteří tento materiál používali, když nemohli sehnat exotické dřevo, se dnes mohou dmout pýchou, že oni tyto materiály objevili už v 80. letech, a to minulého století
Abych nekřivdil, někteří světoví výrobci učinili pokusy nahradit dřevo syntetickým materiálem už pradávno, ale tehdejší muzikantská obec vesměs nepřijala tento směr - "zcela nelogicky". Snad pro osobní pocit, že hudební nástroj má být v případě kytary, dřevěný - zavrženíhodné
. Vyjímku tvoří ve, větší míře, snad jen Ovation, ale ani ten nevydržel moc dlouho a klasické dřevěné kytary ho zatlačily do minoritní pozice.
Ostatně je víc věcí, které ve své době firmy zkusili a zase stahli z výroby pro komerční neúspěch ( snad že muzikanti víc hledali zvuk hudebního nástroje a nevěřili úplně všemu ) a hle, nové století už není tak náročné a tak tahejme ze šuplíků všechny ty vychytávky zlevňující výrobu a když je dobrá legenda, oni to koupí
.
Bod 2 už je na delší pojednání, ale ve zkratce - hmatník je nedílnou součástí mechanické konstrukce krku.
Jeho tvrdost většinou znamená i pevnost, tedy v řadě běžně používaných dřev na hmatníky, bude řazení asi takové: nejpevnější eben --> palisandry typu madagascar, cocobolo, pau fero --> palisandr Indický --> javor.
Mechanikou je třeba rozumět pevnost krku, ale i odolnost hmatníku proti "prohmatání".
Javor najdete vždy lakovaný - jeden z důvodů je jeho světlá barva, která se rychle zašpiní od strun a potu, ale je nutné ochránit i samotné dřevo, které je relativně měkké. Lak je v tomto případě tvrdší.
Bod 3 je významnější na elektrických nástrojích, ale i u akustických je materiál hmatníku neopominutelný, byť jako doplňkový aspekt zvuku.
Eben - u elektrických nástrojů je zvukově ostrý, typy jako Tele či Strat, které samy o sobě mají výšek habakuk, už s tímto materiálem mají problém a stávají se příiš agresivní.
Velmi dobře funguje na kytarách s průchozím krkem, které mají mnohem větší barevný rozsah a zvukový dopad krku není tak zásadní.
U akustických nástrojů se používá především pro mechanické vlastnosti.
Palisandry - ty tvrdší se prosazují zvukově i u akustických nástrojů - jsou znělejší než ostatní materiály hmatníků.
U elektrických kytar jsou možnou volbou pro agresivnější zvuk ( Tele, Strat ), ale ještě stále použitelný.
Indický palisandr - nejčastěji používaný u elektrických kytar pro dosažení více výšek, u akustických pro vzhled a nižší cenu.
Javor - u akustických kytar se zpravidla nepoužívá - jeho vlastnosti nejsou ničemu prospěšné.
Předpoklad, že akustická kytara bývá osazena strunami 0.12 nebo 0.13 limituje použití javoru i z pevnostního hlediska.
Je třeba použít lepšího vyztužení krku - jako např. u baskytar - což nese s sebou vyšší váhu nabo vysokou cenu - uhlíkové kompozity.
U elektrických nástrojů se využívá pro měkčí zvuk a také vzhled. Sám o sobě není schopen "hrát" krajní výšky - reprodukuje spíš vyšší středy.
Důležité je, že javorový hmatník se musí lakovat. Údržba takového hmatníku, neřku - li přepražcování je mnohem složitější a pro zákazníka i dražší.
Další argument proti javoru je jeho měkkost, přepražcování je možné třeba jen jednou, pak už dráty nedrží nebo se musí používat tzv. opravářské, designované pro tento účel. Výběr je ale omezený.
A samozřejmě zmíněná pevnost.
.
